Na úplný závěr školního roku jsme se s deváťáky vypravili do Florencie. Společně jsme tak pootevřeli dveře do další etapy jejich života plné nových zážitků a zkušeností. Vždyť po prázdninách jdou na střední školu. A že i naše cesta byla doslova zážitky nabitá, děti si psaly svůj cestovní deník.
Pojďte se s námi začíst do jejich stránek a společně s nimi tak prožít některá jejich dobrodružství.
Z cestovního deníku naší deváťačky:
24.června
Když jsme dorazili do Florencie, bylo asi 11 hodin. Venku jsme pocítili teplo a dusno. Tramvají jsme se dostali kousek před náš hotýlek. Když jsme se ubytovali, osprchovali a převlékli do lehčího oblečení, vyrazili jsme do města. Jednoduchou trasou jsme se dostali až na místo PIAZZA DEL DUOMO. Tam jsme měli možnost vystoupat až na vrchol Santa Maria del Fiore, odkud byl výhled na malou Florencii. Byl to úžasný zážitek.
25. června
Ráno jsme se nasnídali a v 9 hodin vyrazili do Bargella (muzea sochařství), kde jsme kreslili naše první výtvory. Měli jsme na výběr několik soch, o kterých jsme si povídali. Já jsme si vybrala sochu opilého Baccy od Michelangela. Po prohlídce jsme se vydali do Medicijského paláce. Cestou jsme se stavili na lehkém občerstvení. Palác rodu Medici byl ohromující. Zatím nejkrásnější zážitek z Florencie. Strop velkého sálu byl jako živý. Nemohla jsem se přestat dívat.
26. června
Dnes ráno jsem si byla zaběhat. Pohyb mi už opravdu chyběl. Vyrazila jsem v 7:15 a vrátila se až v 8:15. Ztratila jsem se. Snídaně byla výborná. Dostali jsme čerstvé pečivo, mazací sýr a ledový salát. MŃAM! Dnes nás čekala neuvěřitelná galerie s originály DaVinciho, Raffaela, Boticceliho, Venochia nebo Michelangela. Výstava byla opravdu ohromná, ohromná natolik, že jsme ji ani nezvládli projít. Měla tolik chodeb a místností s obrazy a sochami, že nešlo tolik krásy vstřebat v jednom dopoledne. Dojmy z této galerie jsou silné. Celá ta budova je tak mocná a má tak velkou hodnotu. Nechápu, jak se mohlo tolik vzácných děl nashromáždit do jednoho paláce.
Nejvíce mě na tom zaujalo to, že to byly všechno originály. Ten pocit, že jsem byla metr od obrazu, na kterém pracoval několik let samotný Leonardo Da Vinci, nebo, že jsem kreslila na čtvrtku Madonu s Ježíškem od Raffaella, byl neuvěřitelný.
A co nejvíce na výletě potěšilo naši učitelku Martinu Dbalou?
Představte si originály nejznámějších uměleckých děl, soustředěné v jedné galerii a proudy turistů, kteří přiběhnou, postaví se např. před Boticcelliho Zrození Venuše, krásně se usmějí na svůj mobilní telefon a pořídí si selfíčko sebe sama se slavným obrazem, než zase odběhnou k dalšímu skvostu. A vedle nich stojí náš deváťák, v ruce skicák a tužku, nenechá se vyrušit a noří se do obrazu úplně jiným způsobem a tím, že se snaží zachytit nějaký detail, postavu, tvář, spojuje se i s tvůrcem samým. A nebo jen stojí a dívá se, vnímá barvy a prožívá úžas a úctu, protože smí vidět na vlastní oči originál ve věrných barvách, které žádná kopie nedokáže reprodukovat. To je to, co mě potěšilo nejvíc.
Co si děti z výletu odnesly kromě celé řady nových zkušeností?
Program ve Florencii je obvykle velmi nabitý a snaží se postihnout vývoj umělecké tvorby od láskyplného Fra Angelica až k vůlí nabitému Michelangelovi, od rané až k vrcholné renesanci. Prožitek těchto velkých děl rozvíjí v dětech schopnost bdělého pozorování, jemného vnímání i estetického úsudku. Při malování a kreslení se děti snaží porozumět tomu, jak lidé prožívali a prožívají svět prostřednictvím umění v kulturních dějinách. Mají v studentech probudit radost z krásy a velikosti umění i nadšení pro ně. Učitel vybírá díla, na nichž mohou děti prožít harmonii i krásu ideálních proporcí. Tato snaha je vedena myšlenkou, že vnitřní rovnováha vede k dokonalosti a člověk je mírou všech věcí, neboť jeho tělo, jako nejušlechtilejší živý útvar je modelem a měřítkem, podle něhož je tvořen svět.
