Posledních pět týdnů školního roku 2020/2021 se opět otevřely školy, po dvou měsících od zavření. Vypadalo to, že už bude teplé počasí. Tak jsme přišli s nápadem, že se budeme s třeťáky učit venku. Všichni rodiče i děti to přijali s nadšením. Scházeli jsme se ráno u školy a vyráželi na místo, kde probíhala výuka pod širým nebem. To místo jsme nazvali „Stromokruh“.
Výuka v lese
Začínali jsme podobně jako ve škole. Sdíleli jsme zážitky z minulého dne. Pak následovala průpověď, osobní básně a zpívání. Seděli jsme v kruhu ve stínu velkých listnatých stromů. Naše místo se nacházelo v odlehlé části Šárky mimo běžné trasy návštěvníků. Tak nás nikdo nerušil. Hlavní část vyučování trvala hodinu a půl a probíhala podobně jako ve škole – rytmická část, hlavní výuka, vyprávěcí část.
Když pršelo, poradili jsme si
Když pršelo, chránily nás listy stromů. Když pršelo moc, šli jsme se schovat do nedalekého altánu. Jednou pršelo tak moc, že jsme promokli na kost. Museli jsme si rozdělat oheň, abychom se usušili a neprochladli. Oproti běžným červnovým teplotám bylo výrazně chladněji. Často jsme museli přerušovat výuku, abychom se zahřáli. Běhali jsme, skákali, cvičili. Museli jsme dávat velký pozor, aby se nám zápis do sešitů nerozmazal. Třeťáci totiž píší do sešitů plnicím perem.
Výuka plná zážitků
Jednou nás přišli požádat lesníci, abychom se přesunuli jinam, že budou kousek od nás kácet stromy. Zážitků jsme tedy měli víc než dost. O velké přestávce děti posvačily a pak si šly hrát do nedalekého potoka. Následovaly odborné hodiny – anglický jazyk, pracovní vyučování, tělesná výchova atd. V pátek jsme se neučili a chodili na výlet, koupat se, podívat se do Jinonic na naše políčko… S sebou v batůžku děti nosily standardně podsedáky a velkou svačinu. Jednou jsme v dálce zahlédli stádo divočáků.
Stavba domu
Třetí třídu zakončila epocha Člověk a svět – stavba domu. Děti se rozdělily do skupin a každá z nich si postavila přístřešek, kde jsme plánovali i přespat. Přinesly si z domova sekyrky a pilky. S jejich pomocí tak vznikly nádherné domečky.
Vyučování venku se nám moc líbilo a v září se nám vůbec nechtělo zpátky do lavic. Jako paní učitelka musím konstatovat, že vyučovat venku bylo náročné pro udržení pozornosti žáků. Po nějaké době si ale děti přivykly a bylo to velkým obohacením pro všechny. Ve Stromokruhu jsme se byli párkrát podívat i ve čtvrté třídě, máme na to všichni moc hezké vzpomínky…
