Jak důležité je umět se dělit se svou rodinou, kamarády a třeba i s neznámým člověkem? To si každoročně připomínáme na Martinské slavnosti. Oslavujeme čin svatého Martina, který se s žebrákem podělil o část svého pláště, aby ho ochránil před chladem. Hledáme v sobě samých obdobnou laskavost a soucit.
Letošní Martinská slavnost
Jako již tradičně jsme se sešli v podvečer svátku svatého Martina na louce letohrádku Hvězda. Děti, rodiče i pedagogové vytvořili průvod. Poté, co dětem světlonoši rozsvítili jejich ručně vyrobené lucerničky, jsme se vydali na pochod. Vedli nás prvňáčci, těsně za nimi druháci a třeťáci, až pak následovali rodiče a pedagogové. Na cestu nám svítily lucerničky, které vyznačovaly správný směr teď již potemnělým parkem. Došli jsme až k magickému místu ozdobeném zářícími dýněmi. Zde se průvod zastavil. Zpívali jsme písně oslavující svatého Martina a představovali si, jaké by to bylo, kdyby tu byl mezi námi.
Zjevení svatého Martina
V tom se v dálce zjevila nejprve nečitelná postava, která se rychle přibližovala a dostávala konkrétní tvar. Byl to on. Svatý Martin na bílém koni. Zastavil se a několikrát dětem pokynul. Děti byly tak potichu, že snad přestaly i dýchat. Pak je slyšíme říkat „ On je opravdový“. Byl to dech beroucí zážitek.
Dárek svatého Martina
Děti za jejich statečnost Svatý Martin obdaroval. Zanechal jim koše plné svatomartinských rohlíčků. Ale protože je schoval, děti si je za pomoci rozsvícených lampionů musely najít. Stejně jako svatý Martin se pak o ně rozdělily. Tak byli odměněni i rodiče a pedagogové.
Magické místo zjevení svatého Martina jsme pak v tichosti opustili, bohatší o hluboký zážitek a vědomí toho, jak krásné je se dělit.
