V úterý 21. ledna jeli žáci 9.D na exkurzi do Terezína. Vystoupili v Bohušovicích, aby si prošli 3 km dlouhou cestu, kterou musely absolvovat tisíce internovaných se zavazadly v době, kdy ještě do Terezína nevedla železniční vlečka. Viděli expozici Umění proti smrti : připomínku výtvarných, hudebních, literárních a divadelní děl, která vznikla v podmínkách terezínského ghetta. „Učím děti kriticky přemýšlet, nebýt stádem, formulovat dojmy a názory. Tato těžká témata mi přijdou velice aktuální.“, vysvětluje Martina Dbalá, učitelka němčiny. Žáci své dojmy z exkurze v Terezíně formulovali do krátkých úvah.
Má smysl navštěvovat místa jako je Terezín?
Terezín se nachází blízko soutoku Ohře a Labe. Byl postaven v 19. století za účelem bránit Prahu před nepřáteli. Terezín je vojenská pevnost ve tvaru hvězdy.
Za druhé světové války byl prohlášen za ghetto a prošlo jím až 150 tisíc Židů. Toto město dodnes je chmurným místem, prázdným a trpícím svou minulostí. Terezín nám bude připomínat, jak krutý umí být člověk a jak silný dokáže být utlačovaný. Podle mě by Terezín měl navštívit každý, kdo pochybuje o krutosti nacistů, protože stačí pár fotografií a obrazů a okamžitě se mu promění pohled na věc. Kdo uvidí člověka, který vypadá jako kostra potažená kůží a řekne, že to je v pořádku, tak postrádá něco z člověka.
Návštěva Terezína a ostatních historických míst 20. století jsou zapotřebí, protože to není tak dávno, co se to stalo a máme tím úžasnou příležitost se poučit z minulosti. (Matouš)
Terezín
Terezín vypadá na první pohled jako neškodné město, ale když ve městě strávíte nějakou tu chvíli, přepadne vás takový podivný pocit, dá se říct úzkosti. Čím více se o historii tohoto města zajímáte, tím více vás tento pocit pohlcuje a začíná vám docházet, proč je město tak pusté a proč zde žije naprosté minimum obyvatel. (Jakub)
Prázdný Terezín aneb město duchů
Jakmile jsme dorazili do Terezína, bylo zde málo lidí. Pořád zde stálo opevnění. Ve městě bylo hrobové ticho, jakoby jím rezonovala minulost a město se z ní nikdy nevzpamatovalo. Žádné květiny zde nerostly, stromy byly pouze holé, když už tam nějaké byly. Nebyl zde slyšet žádný smích nebo hluk, vládlo tu jen a pouze ticho. Okna domů byla bez závěsů, domy ukazovaly prázdnotu. Nejhůř na mě však působily velmi široké, prázdné, pravoúhlé ulice. Nad náměstím se vypínal velký kostel – jakoby město před něčím chránil, vládnul nad ním. Na náměstí nebyl ani jeden jediný pták, dokonce ani holub. Město na mne působilo jako mrtvé, jakoby z něj vyprchal veškerý život a domnívám se, že už se tam nikdy nevrátí. Toto město podle mne navždy zůstane městem duchů a bude jím rezonovat temná minulost. (Samuel)
Výtvarná práce v Terezíně
V Terezínském ghettu, na místě neustálé smrti a utrpení, bylo jedinou možností uvolnění a útěku od reality umění. Ale i to nacisté zneužívali k propagandě. Jen pět malířů pracujících v kreslírně Technické kanceláře našlo odvahu k tomu, aby zachytili hrůzu ghetta. Tyto obrazy se pak přes české celníky dostaly na veřejnost, a to až do Švýcarska. V roce 1943 byli ale odhaleni a vyslýcháni gestapem. Poté byli převezeni do Malé pevnosti, kde byl Ferdinand Bloch ubit k smrti. Později byli transportováni do Osvětimi, kde přežil jediný z nich, který později vyjmul z úkrytů schované obrazy. Ty pak uveřejnil. (Tobiáš)
