Pavla Bejšáková, třídní učitelka 8.D
Právě jsem se vrátila z putování po Bílých Karpatech. Jediným plánem bylo projít Bílé Karpaty od severu k jihu, kudy nás nohy povedou, spát pod hvězdami, nejlépe na kopcích s výhledem do všech stran, pít vodu ze studánek, jíst ovčí sýry. Přihodila se nám ale zajímavá příhoda. Když jsme procházeli obcí Žítkovou, zjistili jsme, že prohlídka chaloupky poslední žítkovské bohyně Irmy bude až druhý den.
Nechtěli jsme čekat, a tak jsme šli po značené cestě dále. Cesta byla klikatá a vedla lesy a loukami do údolí. Po několika kilometrech jsme nečekaně došli k jezeru, kde jsme se blahodárně vykoupali, a protože už zapadalo slunce, hledali jsme kopec k přespání. Přímo od jezera stoupala krásná cesta vzhůru do pastvin, a tak jsme se po ní vydali. Cesta nás přivedla až na hřeben, kde jsme se ubytovali a v tu chvíli jsme zjistili, že ležíme pár metrů od chaloupky žítkovské bohyně Irmy. Nevěřili jsme, že jsme se po mnoha hodinách ocitli zpět na stejném místě.
A tak jsme tedy chaloupku druhý den navštívili a byli okouzleni povídáním o žítkovských bohyních. Odpoledne se v jiné žítkovské usedlosti konal křest knihy Tajemství bohyní na Žítkové, při kterém zpívala známá žítkovská skupina Čečera a podávala se tradiční místní jídla a ve venkovní peci pečený chléb. Žítková nás už dále nepustila a zůstali jsme v ní do konce týdne. Obrazy nádherné krajiny máme uchovány v duších.
A co mi to přineslo? Úplné osvobození, úžas v duši a obrovské množství životní síly, o které se s Vámi a Vašimi dětmi budu dělit celý školní rok, než začnou zase prázdniny.
